Tak
přeci se ještě v prosinci cyklisticky urodilo. A to směrem na
Plzeň. Kvůli nekončícím a otravným výlukovým
činnostem jsem využil cyklonosiče kámoše Luboše při jeho cestě
do Plzně. Nevím, co pořád může SŽDC na té trati opravovat. A
ani to není vidět, že by tam
bylo něco opravené,
to je na tom největší sranda. Nechápu to (a nadávám) nejen já!
Že
ano, pane Korbel.
No
nic, sundám v Plasech kolo z nosiče a vyjedu vstříc dnešním
cílům. Teplota je na začátek prosince ucházející, "Punťa“
se
zatím schovává za mraky. Koukám, že (asi)
díky
novému pivovaru zvelebili okolí kláštera. Za prvním cílem se
projedu až na konec Plas, proti proudu Střely. Tam kde se do ní
vlévá Žebnický potok, se nazývá údolí Peklo. Já pokračuji
po silnici, co vede do vsi Žebnice a sleduji modrou značku i poté,
co se ponoří do lesa. Zhruba po půl kilometru, kdy cesta i značka
odbočí doleva, se
ve skalní rozsedlině schovává
Žebnický
vodopád. Dnes je však už pokrytý ledem, ale i tak je
půvabný.
Dále
má moje cesta rychlý průběh. Sjedu do Pekla, projedu kolem
studánky Prelátka (lidé sem chodí pro pitnou vodu), podjedu trať
a poté už stoupám do obce Korýtka. Tam si dám v autobusové
zastávce svačinu a sjíždím do Plání, abych mohl proti větru
vystoupat ke Hvozdu. Těžká, těžká to byla jízda. Pak jsem ale
opět klesal do Manětína. Zvolil jsem vedlejší silnici, a nejen
proto, že hlavní byla uzavřena.
Přijíždím
k Manětínskému potoku ve stejnojmenném městě. Potok dobře
znám, prožili jsme spolu už pár dobrodružství, většinou
brodících. Dnes ho však nechám plavat do Střely, i město
oželím, protože mě čeká výšlap na Chlumskou horu, jejíž
vrchol sahá až do 651
m n.m. Volím kratší trasu, po zelené značce. Nejprve jsem se
obával sklonu a terénu, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen.
V sedle jsem vyjel až pod vrchol a odtamtud už k
vyhlídce
vyběhl po svých. Na kótě 609 m n.m., což ale není nejvyšší
místo Chlumské hory, je vyhlídka. K rozhlížení se můžete i
posadit a sdělit dojmy do vrcholové knihy. Já toho moc ke
sdělování neměl. Výhled není až takový, jaký jsem čekal,
ani na jakou stranu jsem čekal. Ale pěkné místo to je, to se
popřít rozhodně nedá. Na
nejvyšším bodě je druhá vyhlídka.
Slézám
zpět ke kolu a pokračuji po lesní cestě. Jízdu mi ulehčují
zamrzlé louže, ale místy je stejně bahno. Chtěl jsem jet po
polní cestě přímo
do Vísky, ale naštěstí jsem přijel do Chlumu. Za prvé jsem byl
zablácen jen mírně a za druhé jsem se mohl pokochat panoramatem
Vladaře a okolí. Vše je pěkně vyfoceno a popsáno na tabuli před
vsí. Odsud
už pojedu po silnici.
S
Lubošem máme sraz v "Havraním Kameni" a tak profrčím
Novosedly a přijedu do Vísky. Ta čítá šest domů a o kus dále
hřbitov se zříceninou kostela sv.
Petra a Pavla,
který je mým posledním dnešním zastavením. Zbyly zde pouze
obvodové zdi. Jsem tu jen
já a jedna paní, která přišla na hrob.
Má
trasa se chýlí ke konci, ale ještě se zapotím. Ze
Stvolen
mě čeká krátký, ale prudký kopec. Pak už nerušeně přijíždím
na Pluhovské náměstí v Rabštejně, kde nenalézám Luboše. Po
patnácti minutách čištění kola klackem a vychladnutí mu volám.
Bloudil díky objížďce u Manětína.
Četnická
stanice v Rabštejně. Místo, které mám rád. Je to podnik, kde je
útulno a příjemně i přesto, že se tu dnes netopí. Jsme
totiž
první
a asi jediní dnešní zákazníci. Velký hrnek latté
a čokoládový koláč zahřály tělo i duši.
To
bylo vše z dnešního výletu, kde jsem i přes několikátou
návštěvu tohoto kraje navštívil ještě nenavštívené. Bývalý
pracovník Lesního závodu Teplice nejprve mě a pak sebe dovezl
domů a mohlo se bilancovat.
Trasa:
Plasy
– Peklo – Žebnický vdp. - Peklo – Korýtka – Hvozd –
Manětín – Chlumská hora, vyhl. - Chlum – Novosedly - Víska –
Stvolny – Rabštejn.
36
km, 751 m. př.
Plasy
Žebnický vodopád
Chlumská hora a výhled na jih
Vyhlídka na Vladař u Chlumu
Kostel ve Vísce
Rabštejn