Boží Dary Krušnohoří (3/3)

22.5. - Hauenštejn alá Karlštejn

Při pondělku je na snídani o dost méně hostů, než včera, což je logické. S plnými žaludky stáčíme kormidlo opět na východ, opět ke Klínovci. Po již známé cestě přes rozcestí Na Dámské sjíždíme pod Meluzínu. Ta bude naším prvním místem. Kola zamykáme pod stromy, jako já naposledy a vybíháme pár desítek metrů převýšení. Meluzína měří 1097 m n.m. a jde o další vyhlídkový vrchol Krušných hor. Po vrcholu je rozeseto spousty skalek. Výhled je podobný tomu z Křížové hory, takže kdo to zapomněl, nechť se vrátí o dvě kapitoly zpět. 

Nyní nás čeká dlouhý sjezd do údolí Ohře, konkrétně přes rozcestí Liščí kámen a Kupa. Souvislý sjezd přeruší až zastávka v obci Horní Hrad, kde leží stejnojmenný hrad, tomu zůstal poněmčený název Hauenštejn. Tento zajímavý strážce Poohří dává do kupy už léta parta nadšenců, to je krásný koníček. Že by ale museli nutně mít vstupné "devět pětek" si myslím, že je zbytečné. Plus ještě 40 korun botanická zahrada. Hrad i zahrada jsou bez průvodce a jako bonus je k mání výhled z hradní věže. A nejen výhled...V prvním dni v týdnu tu moc lidí není, po chvíli přijíždí školní výlet. Ty si museli asi ze Stráže pěkně šlápnout. To my se tam hezky svezeme z kopce. Hlavní silnice do Karlových Varů je známá hustým provozem a dnešek není vyjímkou. My naštěstí ve Stráží přejíždíme na druhý břeh Ohře a budeme to směrovat na Klášterec. Cesta ale rozhodně nebude po rovině, té tam dokonce bude po cestě jen pár metrů. Za vesničkou Korunní beru Jane na pěknou skálu s výhledem na Ohři a čedičovou žílu Boč. Krušný terén kompenzují nejrůznější výhledy, nejčastěji na Krušné hory. Přichází Klášterec a s ním konec naší cesty. Nesmí chybět ani zastavení v oblíbené cukrárně u nádraží. Takže, co jsme viděli nového při třídenním putování Božidarskem? Křížovou horu, zámek Schlettau a přehradu Oberbecken. Všechny tři místa byly skvělé, což nesnižuje atraktivitu těch znovu navštívených. Avšak pozor na ty zmije.

Trasa:

Boží Dar - Na Dámské, rozc. - Pod Meluzínou - Liščí kámen, rozc. - Horní Hrad - Stráž nad Ohří - Okounov - Kotvina - Klášterec nad Ohří.
41 km, 524 m. př. 

 Boží Dar

 Oberwiesenthal a Fichtelberg ze svahu Klínovce

 Meluzína

 Nad Horním Hradem

 Hauenštejn s botanickou zahradou

  Ohře z vyhlídky u obce Korunní

Boží Dary Krušnohoří (2/3)

21.5. - Zastávka na Fichtelbergu

Švédskem skončil včerejšek, Švédskem začíná i dnešek, konkrétně snídaní. Po ní se odebereme do země, kde dnes Švédi zabojují o zlato, do Německa. První stečí bude soused Klínovce, nejvyšší vrchol německých Krušných hor, Fichtelberg (1214 m). Převýšení z Božího Daru je pouhých 200 metrů, ale překvapivě dali zabrat. 

Na střeše Saska a bývalého NDR je dost zábavy pro všechny. Sjezdovka, lanovka, dětské hřiště, restaurace a rozhledna. Ta nás zajímá nejvíce. Deset let tomu je, co jsem zde byl prvně a ani mi to nepřijde. Magnetku za 3 € chci zaplatit kartou, ale to bych musel nakupovat nad 10 €. Sahám tedy pro centy, čímž si aspoň odlehčím. Dvě eurové mince na rozhlednu nám naštěstí zbyly. Německá klasika, zavřená okna na ochozu. Co však nechápeme, jsou chyby v pravopise u názvů českých míst popsaných na panoramatické tabuli. Německá pečlivost dostává na frak. I dnes je výhled parádní, podobný tomu z Klínovce.

Humor, který nám navodily popisky na rozhledně, nás přechází když přicházíme ke kolům. Nebyly pryč, spíše naopak, nešly odemknout. Teda šly by, kdybych nenechal klíč od zámku na pokoji. Jsem se s nimi nechtěl tahat, přitom mi nedošlo, že je na nich i klíč od cyklozámku. Chvíli to rozdejchávám s oplatkou v ruce a řešíme co dál. Žádná z navrhovaných variant se mi nezdá a tak vyrážíme pěšky na barák. No což, vždyť jsou to jen 4 kilometry. Nakonec si to krátíme přes louku a zpět nás kus cesty svezli Němci, takže nám to zabralo hodinu a čtvrt. 

Pokračujeme v původní trase, čili údolím Zschopau, která ve svahu Fichtelbergu pramení. Musíme však nejprve objet letní tréninkovou dráhu lyžařů, čímž se ocitáme v údolí Grosse Mittweidy a k Zschopau je to přes kopec. Jinak je ale projížďka ve svahu Fichtelbergu krásná. Slušné cesty, husté lesy, občas rybník. 

Přes Crottendorf a Walthersdorf přijíždíme do dalšího našeho cíle, městečka Schlettau. Zde nás zajímá vodní zámek. Skromná sympatická stavba je skryta na severním okraji obce. K zámku přiléhá park s rybníkem s fontánou uprostřed. Zde chceme utratit více jak 10 €, ale pro změnu neberou karty. Necháváme si zajít chuť na krásně vypadající zákusky a zakousneme se aspoň do jablka, poté do sebe.

Nyní se stočíme na západ a nabereme směr Scheibenberg. Cyklostezka vede po šotolině, většinou lesem. V jednom místě nás málem zmátla špatně otočená cedule cyklostezky. Zřejmě i v Sasku jsou šprýmaři, či nedobroty, ale mobilní mapa nezklamala. Ze Scheibenbergu pokračujeme kus po silnici na Crottendorf, ale za chvíli se napojíme na cestu, kterou kopíruje červená a zelená značka. Po kamenité cestě sjedeme k horní části údolní přehrady Unterbecken, abychom vystoupali k místnímu technickému dílu na vrcholu Krušných hor. Zbývá 200 výškových metrů, které místy naskakují zběsile, ale s Jančinou pomocí to jde o něco lépe. Nic se ale nesmí přehánět aby neměla za chvíli větší svaly než já. Další výhoda, když má partnerka elektrokolo.

Znáte Dlouhé stráně v Jeseníkách? V Krušných horách mají Němci totiž něco podobného. Je opakem přehrady Unterbecken, leží v 850 m n.m. a jmenuje se Oberbecken. Je větší než naše dílo, ale méně přístupnější. Nedá se obejít vodní plocha kolem dokola. To lze pouze po silničce pod úrovní hráze. Navíc se asfaltka místy vlní. To se mi zdá divné, když tu mají svou stezku bruslaři. Na severním okraji je parkoviště a restaurace. Že je z vrcholu daleký výhled není třeba dodávat. Kromě Scheibenbergu a Pöhlbergu je vidět i rozhledna Spiegelwald nad Schwarzenbergem.

Do Božího Daru zbývá přes deset kilometrů a cesta vede téměř po hřebeni. Dokonalost kazí těch 200 metrů převýšení pod Fichtelberg. Celkem to utíká a občas se otevřou nějaké výhledy. Například na Božidarský Špičák a údolí Pöhlwasseru. Pár desítek metrů před hranicí dochází Giovannce baterka, ale to už zvládneme bez ní.

Na základně jsme v šest hodin a akorát sleduji, jak Rusové přebírají bronzové medaile. Tím se v celkovém počtu medailí dotáhli na nás a my budeme muset po pěti letech půstu zase zabrat.

Po večeři nás ještě honí mlsná, aby bylo co zobat při finále. Nakonec kupujeme nejdražší brambůrky v životě. Za 90 Kč dvě balení, z toho „pinglice“ v jedné z restaurací nemůže mít klidné spaní, tomu nevěřím. 

Kanada ostrouhala a nezískala třetí titul v řadě, což jsem rád, protože od zavedení play-off je toto zatím naše doména. Přišlo mi, že Robert Záruba by to snad té Kanadě přál, když to pořád omílal dokola. No dobrá, konec dne se vydařil, jako ostatně celý, a já můžu zalehnout vedle Janky, která neodehrála ani tři kola Pixwords.

Trasa:

Boží Dar - Fichtelberg - Schwarzer Teich - Crottendorf - Schlettau - Scheibenberg - Unterbecken - Oberbecken - Boží Dar.
61 km, 1121 m. př.

 Fichtelberg a výhled na sever

 Meandry Zschopau

 Schwarzer Teich

 Zámek Schlettau

Oberbecken

Údolí Pöhlwasseru

Boží Dary Krušnohoří (1/3)

Nabitý květen vrcholí na střeše Krušných hor, pod nejvyšší horou, na Božím Daru, kde je Boží krajina. Vrcholit bude i Mistrovství světa v hokeji, ale televize na pokoji bývá dnes samozřejmostí. Samozřejmostí pro nás však nebývá polopenze, které si budeme užívat z plných hrdel. Byli jsme totiž obdarováni poukazem na dvě noci v tomto málem městečku, a to se vší parádou. Pro větší rozptyl si bereme s sebou kola.

20.5. - Zmije na Křížové hoře

Chceme se vyvézt vlakem do hor a tudíž nemusíme vstávat příliš brzy. Z Chomutova vyjíždí vlak do Vejprt až před desátou. Ten je zaplněn zhruba z poloviny.

Vystupujeme na zastávce Kovářská-městys. Do obce samotné je to pěkný sjezd a ještě hezčí pohled. IC však žádné a Muzeum letecké bitvy otevírá až ve 14 hodin. Honzina tedy musí na razítko zatím zapomenout.

Sem jsme přijeli po modré a z města pojedeme po zelené. Po ní se dostaneme až k bývalé vápence za městem. Ta pochází 1. poloviny 19. století a zpracovávala vápnitý dolomit těžený ve dvou nevelkých lomech. Provoz byl ukončen v roce 1924.

Voňavým lesem stoupáme až na silnici, pod Vysokou seč. Ke Křížové hoře nakonec jedeme přes rozcestí Mýto, místo po červené. Po cestě nás předjíždí parta cyklistů, kteří se slézají na tom samém rozcestí. My pokračujeme k Meluzíně, kterou necháváme po pravé straně a v zatáčce, kde nás překvapil náklaďák, odbočujeme doleva, na lesní cestu. Po ní se dá jen kousek a tak zamykáme kola u stromu. Následuje pátrání po vrcholu Křížové hory. Na západní straně skalku nacházíme. Svačíme, odpočíváme, kocháme se a nedáváme pozor. Asi tak dva centimetry chyběli, aby Janča šlápla bosou nohou na zmiji. Uf! Ta naštěstí místo uštknutí prchala do úkrytu. No šok to byl.

Nějak nejsme spokojeni s vrcholovou kótou, jdeme tedy ještě východním směrem. Zdá se nám, že nejsme ještě na úplném vrcholu. Také, že jsme nebyli. Když jsme vyšli z lesíka, vyrostlo před námi mohutné skalisko, z nějž je tedy úžasný výhled. Až do mé domoviny. Severně pod námi vidíme údolí Bočského potoka, přes nějž vede červená značka. Takže jsme zvolili dobrou variantu přes Mýto a ne tudy. Od západu na sever vidíme jeden známý vrchol vedle druhého. Klínovec, Meluzína, Fichtelberg, Pöhlberg, Jelení hora.

Po menší procházce opět nasedáme na naše oře a pokračujeme směrem na Klínovec. Jedeme přes rozcestí Na Meluzíně, Pytlácká rokle, Traverz, Na Dámské až se dostaneme na silničku pod vrchol. Poslední úseky v okolí sjezdovek se otevřely pěkné pohledy do údolí Polavy. Na Kurrort Oberwiesenthal, Fichtelberg, Bärenstein a Pöhlberg - jmenovce oné říčky.

Na nejvyšší horu Krušných hor už nám zbývají desítky metrů. Podruhé si vylezu na opravenou rozhlednu. Na vedlejší hotel však už finance nebyly, nebo to ani v plánu nebylo. Výhled na sever omezuje televizní věž, ale v podstatě je vidět to samé, co jsme viděli před chvílí od sjezdovky. Dnes je vidět pěkně daleko. Až na pohoří Smrčiny v Bavorsku. Před nimi se tyčí Dyleň a ještě blíže Slavkovský les. Přímo naproti jsou nepřístupné Doupovské hory a jinak všude kolem hory Krušné. Jako výrazné dominanty poznávám Plešivec, Auersberg či Tisovský vrch. Prostě krása v přímém přenosu. Ten z prvního hokejového semifinále ale nestihneme celý. Ani jsem s tím nějak nepočítal.

Boží sjezd do Božího Daru. Tak bych hodnotil následující minuty. Hotel Excalibur stojí v západním rohu náměstí a vypadá sympaticky. Ve městě ještě není ten správný prázdninový ruch, ale to nás právě těší. Po zabydlení jdeme hned ochutnat domácí koláč a kávu, které byly také v ceně poukazu. Poté zapínám třetí třetinu zápasu Rusko - Kanada za stavu 2:0. To v však pro Kanadu nic není a zápas otáčí, jako většinou.

Tím ale den nekončí. Jdeme se ještě projít k Božidarskému rašeliništi. Celý okruh z centra Božího Daru a nazpět je dlouhý přes 3 km a jde o nenáročnou procházku po dřevěných chodníčcích, doprovázené naučnou stezkou. Posledními body dneška byly večeře o třech chodech (na uvítací řízek) a druhé semifinále (Švédsko - Finsko 4:1).

Na to, že jsme začali točit tachometr až po jedenácté jsme toho viděli a zažili dost, takže honem na kutě, ať už je tu zítřek.

Trasa:

Kovářská-městys,žst. - Kovářská - bývalá vápenka - Pod Vysokou sečí,rozc. - Mýto, rozc. - Křížová hora - Pod Meluzínou,rozc. - Na Dámské, rozc. - Klínovec - Boží Dar.
24 km, 567 m. př.

 Kovářská

 Kovářská - bývalá železárna

 Bývalá vápenka nad Kovářskou

 Křížová hora s výhledem na sever a jihovýchod

 Klínovec a výhled na západ a sever

  Božidarské rašeliniště

Těšínské Slezsko (4/4)

15.5. - Tetřev, Kozubová, Ostrý

Poslední den putování po Těšínsku zakončím v severní části Moravskoslezských Beskyd. Po té včerejší túře se klidně nechám vyvézt autem k horské chatě Tetřev, ve výšce 944 m n.m. Hlavním cílem je však nová rozhledna, která stojí ve svahu Velkého Polomu. Její výška také není kdoví jaká a tak výhled z jejího ochozu, který je navíc zasklený, není kruhový. Chybí výhled na Slezské Beskydy. Naopak úžasný výhled se naskýtá na Malou Fatru a jeho titány Rozsutec a Kriváň. Jelikož jsme zde už v devět hodin, je vidět v údolí řídká mlha a proti slunci je to krásná podívaná.
Je pondělí a chata má oficiálně zavřeno. Mám ale štěstí, že zde čekají školní výlet. Díky tomu dostávám razítko i vizitku. Poté se loučím s Lubošem a budu pokračovat po hraničním hřebeni, přes vrchol Polomu. Až k rozcestí Pod Velkým Polomem jedu v sedle, dále musím tlačit. Jméno hory sedí, polomů se tu válí dost.
Na 1067 m n.m. vysokém vrcholu jsem stanul před desátou hodinou. Našel jsem zde vrcholovou knihu, hraniční patníky a výhled na Malou Fatru. Výhled opačným směrem se otevíral o kus dále. Vrchol Lysé hory byl pohlcen mrakem. Scházím a sjíždím pod Muřinkový vrch, kde nacházím úžasné klidné místo. Že tu stojí kaple vím, ale že je tu tak krásně jsem netušil. Pěkně udržované místo je dílem slovenských turistů. Kromě kaple je zde studánka, odpočívadla a dokonce i záchodky. Dámy mají k dispozici kadibudky, páni plácek mezi stromy.
Opouštím hřebenovku a klesám po žluté značce do Horní Lomné. Nejprve lesem, kupodivu v sedle, a později narážím na asfaltku. Brzdím až v centru obce, abych se místních dam zeptal, kudy nejlépe na Kozubovou. Prý z Dolní Lomné, od infocentra. Tak ještě sjíždím o kus níže. IC je zavřeno, tak se hned pouštím dle ukazatele "Chata Kozubová."
Stoupám po asfaltce mezi chatami. Za osadou Glovčín pokračuje silnička na chatu Skalka a já budu muset dále po šotolině. Přesto, že jedu lesem, docela to utíká. Když narážím na sjezdovku, mám v podstatě vyhráno. Chata Kozubová je nedaleko. Všímám si, že se udělal nějaký opar. Ten ráno nebyl.
Jsem pod hranicí 1000 m n.m., nad kterou se již dnes nedostanu. Ten nejhorší stoupák už mám za sebou, teď už jen mírné vlnění. Pondělky nejsou zavíracími dny pouze v muzeích a na hradech. Platí to i pro horské chaty. Aspoň pro beskydské mimo sezónu. Tu na Kozubové nemám takové štěstí jako na Tetřevu. Nemají ho ani pěší turisté, kteří sedí před chatou. Od ní je pohled do údolí Olše s Jablunkovem. Kvůli oparu vidím pouze obrysy Slezských Beskyd. Dám si s chlapci štamprle dobrého pití a půjdu si prohlédnout kapli s rozhlednou aspoň zvenčí. Klíč od ní se totiž půjčuje na chatě. Po zhlédnutí stavu situace jsem usoudil, že z rozhledny stejně nemůže být výhled, stromy mi přijdou vyšší. Mou domněnku mi později potvrdil Luboš.
Pokračuji směr Chata Kamenitý, která je o 150 metrů níže. Jedu z prudkého svahu po špatné lesní cestě. Nejlepší na tom je, že tudy vede oficiální cyklostezka! No nadával jsem, to se rozumí. K chatě jsem ani neodbočoval, i přesto, že byla dnes jediná otevřená, a koukal jsem zatnout zuby na stometrové převýšení na rozcestí Babí vrch. Ještě mě čekalo 80 výškových metrů pod vrch Kalužný a už jsem byl zachráněn. K chatě pod Ostrým to bylo více méně po rovině. Z Kozubové k Chatě Ostrý jdem se dostal po hřebeni, nemusel jsem přes údolí. Zavírací pondělí platí i zde. Nevědely to ani dvě děvčata, co se sem vydrápaly se psem z obce Tyra. Chtěly si dát polévku. Místo toho si daly cigárko a šly zpět. Já lehce posvačil a vydal se jiným směrem. Chata Ostrý je v péči KČT. Výhled od ní je velmi omezený, jihovýchodním směrem.
Namluvím si žlutou značku po níž vede i cyklostezka a vydám se směrem na chatu Kozinec. Celou cestu jedu z kopce, po slušné lesní cestě. Po pár kilometrech žlutou vystřídá zelená a za chatou se povrch změní na asfalt. Pak už uháním do Oldřichovic, kde končí má trasa. Zde na mě čeká Luboš. Nečeká naštěstí zbytečně, ale v hospodě. Odsud už se oba vydáme k domovu.
V podstatě jsem stihl vše, co jsem měl v plánu. Hlavní bylo, že jsem zvládl Slezské Beskydy. Ty jsou přecejen trochu mimo. Když to vezmu procentuálně, tak jsem za tyto čtyři dny najel nejvíc kilometrů po lesních, polních a jiných cestách. Asfalt jsem použil pouze při přesunech údolími nebo při dojezdech. Ale byl jsem na to připraven. Důsledkem toho bylo středně zablácené kolo. To ale během cesty autem prošlo dvakrát mycím procesem. U Olomouce a Litomyšle proběhly dvě přeháňky, takže bicykl pověšený za autem to musel slíznout, to je jasné.

Trasa:
Tetřev, rozhl. - Velký Polom - Kaplička pod Muřinkovým vrchem - Dolní Lomná - Kozubová - Babí vrch, rozc. - Kalužný, rozc. - Ostrý, chata - Oldřichovice.
36 km, 753 m. př. 

 Malá Fatra cestou na Tetřev

 Rozhledna Tetřev a výhled na sever a východ

 Pod Velkým Polomem

 Velký Polom

 Kaplička pod Muřinkovým vrchem

 Údolí Lomné cestou na Kozubovou

 Kaple s rozhlednou na Kozubové

 Chata Ostrý

Těšínské Slezsko (3/4)

14.5. - Slezské Beskydy

Je neděle ráno a nebe bez mráčku. To je totiž podmínka pro to, abych mohl absolvovat dnešní náročnou trasu. Chci se totiž vydat na samý vrchol Slezských Beskyd. Ten leží v Polsku, pěkný kus od našich hranic, na cyklistické poměry
Vyjíždím sice v osm ale v Jablunkově se zdržím. Musím počkat na Luboše, který mi cestou do Ostravy vezme zapomenutý zámek na kolo. Potom už pomalu stoupám do Bukovce, který je poslední obcí u nás. Za prudkým stoupáním je už Polsko a městečko Istebna. Ještě dvakrát si zastoupám, než klesnu k řece Olši (zde Olza). Z toho vůbec nemám radost, protože mě dnes čeká kopců dost a nechci plýtvat silami. Až konečně potom začnu stoupat do sedla Przelecz Kubalonka ve výšce 760 m n.m. Kus před průsmykem stojí krásný dřevěný kostelík. V rámci odpočinku si ho jdu prohlédnout. 
Dobrá zpráva přichází na parkovišti o pár metrů dále. Na chatu Przyslop nebudu muset kolem přehrady, čili z kopce, ale přímo po asfaltce, kterou mi poradil jeden mladík. Tak to jsem rád, že nemusím opět ztrácet metry. Vydal jsem se tedy po mírně stoupající asfaltce, až jsem dojel k bezlesé stráni, kde jsem postřehl jakýsi posed. Nakonec se z toho vyklubala sympatická vyhlídka s úžasným výhledem na přehradu a hlavní hřeben Slezských Beskyd s nejvyšším vrcholem, Skryczne. Krásný bonus na dnešní cestě.
Po chvíli přijíždím k dalšímu dřevěnému kostelu. Tento je větší a dnes se zde koná nějaký jarmark. Tím ale končí asfalt a dále musím po cestě. To my potvrzuje nejen mapa, ale i polský turista. Nakonec jsem stejně klesl na asfaltku, která vede od přehrady. Ale je pravda, že o nějaký metr výše.
Přehradu napájí Bílá a Černá Wiselka, která dále pokračuje jako Wisla, jedna z nejznámějších řek Polska. Já se pouštím proti proudu druhé jmenované. Ta pramení na východním svahu Beraní hory, kterou se snažím zdolat. Bílá pramení na svahu západním.
Přichází horská chata Przyslop ve výšce 960 m n.m., ale mě se zdá, že se sem moc nehodí. Takové menší monstrum. Potkávám zde české bikery, kteří chtějí také pokořit Baraniu Góru. Terén, kterým vede cesta nahoru není ale ani na jejich kola. Mastím si svaly a vzhůru na horu, s kolem před sebou. Na rozcestníku píší hodinu, ale nakonec se dá místy jet a já to zvládám za nějakých 40 minut. Pěkným zpestřením je přechod mokřadu přes klády. Ty se v hlubší vodě nevyzpytatelně houpou.
Barania Góra je druhou nejvyšší ve Slezských Beskydech. Měří 1220 m n.m. a na vrcholu je kovová rozhledna. Výhled z ní je exkluzivní. Na severu je vidět Skryczne, dále po směru ručiček Malé Beskydy, Žywijecké Beskydy s nejvyšší horou Babia Góra, Západní Tatry, Malá Fatra, Moravskoslezské Beskydy, ostravská nížina a Velká Čantoryje. Je to "paparádní."
Je vidět, že je neděle. Turistů jak máku. Čeští borci nasedají na "horáky" a pokračují dále po hřebenu sjezdem. Já mířím také tam, ale do sedla se nehrnu. Navíc přemýšlím, zda zdolat i nejvyšší kopec tohoto pohoří, zda to časově stihnu. Až budu na Malinovské skále, rozhodnu se. Zatím píší, že Skryczne je odsud 4 hodiny pěšky. Když bude místy sjízdný terén, mohlo by to jít rychleji.
První metry brzdím nejen sebe, ale i kolo, protože cesta vede prudce dolů. Na hřebeni potkávám postupem času dost bikerů, což je zvláštní při stavu cesty. Místy se ale opravdu jet dá. Když k tomu připočtu, že údaje na rozcestnících jsou delší, tak z toho na Malinovské skále vznikl výborný mezičas a já se mohl rozhodnout, že horu Skryczne zdolám. Malinowska Skala není velkou dominantou a výhledy jsou v podstatě celou cestu po hřebeni. Ještě mě čeká ale nelehká cesta přes balvany a prudké cesty, ale i pohodové pasáže, kde třeba pět minut v kuse mohu jet v sedle kola.
Po třetí hodině to přichází. Přijíždím do výšky 1257 m n.m., na nejvyšší vrchol Slezských Beskyd, na Skryczne. Výhled není kruhový, ale je daleký, hodně podobný tomu z Beraní hory. Na vrcholu stojí vysoký vysílač a kus pod ním turistická chata. U ní je pěkně plno.
Poslední otázku, kudy do nížiny, jsem vyřešil už cestou sem. Vrátil jsem se kus po hřebenovce a po cestě jsem se pustil k sjezdovce. Od spodní stanice lanovky už bylo lehké trefit zpevněnou cestu do obce Szczyrk. Naposledy zatínám zuby a vyjíždím poslední velký kopec dneška, průsmyk Bílý kříž (Przelecz Bialy Krzyz), ve výšce 928 m n.m. Pak už sjíždím s větrem o závod do Wisly a Ustroně. Roztahaná městečka mezi horami, ale jinak nic zvláštního.
Z Ustroně zbývá do Třince jen pár kilometrů, kam podle mapy trefím celkem snadno, ale ještě to bude s menším převýšením. V Horní Líštné už mám vyhráno. Odsud už klesnu jen do ocelářského města, kde má trasa končí. Třinec není zas tak hrozné město, jak jsem čekal, ale jinak ho klidně oželím.

Trasa:
Mosty - Jablunkov - Bukovec - Istebna - Przelecz Kubalonka - Stecówka - Przyslop, chata - Barania Góra - Malinowska Skala - Skryczne - Szczyrk - Przelecz Bilay Krzyz - Wisla - Ustróň - Cisownica - Leszna - Třinec.
100 km, 1911 m. př.

 Jablunkov

 Bukovec

 Kostelík v Kubalonce

 Vyhlídka nad údolím Wiselky

 Barania Góra s výhledem na sever a východ

 Slezské Beskydy s vrcholem Skryczne

 Vrchol Skryczne

 Bialy Krzyz

 Wisla ve Wisle

 Horní Líštná